Logo Travelco.cz
„Svět je otevřenou knihou, a ten kdo necestoval, z ní přečetl pouze jednu stranu.“
svatý Augustin

BLOG O CESTOVÁNÍ, EXOTICKÉ EXPEDICE, VÝUKA CIZÍCH JAZYKŮ A PRÁCE V ZAHRANIČÍ



Přinášíme Vám zajímavé informace, sledujte nás na našem blogu a FB stránkách.



Expedice Vietnam

Zima je už opravdu otravná a dlouhá. V tuto chvíli vždy přichází můj nejoblíbenější čas v roce, jelikož to posledních pár let znamená jediné…Expedice do exotiky… Není na světě moc věcí, které mi udělají tak velkou radost, jako v nevlídném počasí odcestovat za sluníčkem do teplých krajů.

Letošní expedice byla naplánovaná do Vietnamu na 8. Března, nově již oficiálně pod záštitou TRAVELCO s klienty a zároveň současnými kamarády. Sestava byla následovná: Martin, Míša, Martin, Honza, Markéta, Ruda, má přítelkyně Lucie a samozřejmě JÁ. Nutno říci, že obava jak si lidsky sedne 8 cizích lidí, s blížícím se odletem rapidně stoupá, nicméně vždy se ukáže, že tato obava je úplně zbytečná a společný koníček jménem cestování dělá přátele napříč republikou a věkovými generacemi. Jo a abych nezapomněl – s Luckou jsme se samozřejmě znali už před tím 😊 ale zpátky k výpravě. Sraz byl v 10:00 na Mnichovském letišti před Terminálem číslo 2. Zde se žádné velké překvapení ještě nekoná. Všichni tu jsme včas, což byl první plusový bod, rychlé seznámení probíhá v naprostém pořádku a s Luckou už víme, že tohle prostě bude v pohodě, že to společně vše zvládneme. Je zajímavé, že člověk, který někoho zná 1 minutu, si dovolí tohle říci, ale ono to je tak nějak prostě cítit, alespoň já to tak cítím.

Hurá k odbavení a do tepla. Cestou jen uhnout projíždějícím houkajícím hasičským vozům – asi bomba a sníst řízek zabalený z domova… Než se člověk naděje, už sedí v letadle a před ním 11 hodin směr Peking. Co Vám budu povídat, žádný med to není, ale na fňukání je přeci jen ještě trošku brzo…V Pekingu máme 14 hodin přestávku před nadcházejícím letem, po prozkoumání letištních hal necháváme na jídle všechny členy výpravy a s Luckou jdeme domluvit překvapení, které chystáme při cestě domů, ale o tom až později…Letištní rozhlas: Let do Ho Chi Minu bude mít hodinové zpoždění…S přihlédnutím na fakt, že už takhle jsme do Saigonu (tak se dříve Ho Chi Minu říkalo) měli přiletět v 1 v noci nás tahle informace úplně nenadchla, ale dobrá nálada nás nikdy neopouští a to je zkrátka při cestování základ!!! 6 hodin v letadle uteklo jako voda, vyřízení víz pro vstup do Vietnamu bez problémů a už sedíme v dodávce, která nás veze do centra, kde máme zamluvený Guest House – čistý, přátelský hotýlek se snídaní v ceně za 100,- na osobu… Není to nádhera??

Máme před sebou jen 20 dní a tak není nač čekat a hned na snídani se domlouváme na dalších krocích, které nás čekají… Jednohlasně odsouhlasený přesun na sever od Saigonu, konkrétně do města Mui Ne… Je to sice turisticky poměrně hodně vyhledávaná oblast, ale na rozehřátí a aklimatizaci si myslíme, že je to ta nejlepší volba. Cesta nám lůžkovým busem trvá nějakých 5 hodinek, a pokud nejste vzrůstem něco jako já, myšleno 193 cm vysoký, tak si tam docela i pohovíte…Njn, Asiaté nám zkrátka tolik nenarostli, ale to se prostě nedá nic dělat😊

V Mui Ne jsme se ubytovali přímo na pláži v dobře známém hotýlku jménem Saigon Café… Je to zastrčené stranou od hlavní třídy, vždy málo turistů a čistý pokoj s klimatizací za 120,- na noc je více néž fér nabídka… První den jsme nechali všem trochu vydechnout, udělali jsme si volný den na procházku po pláži a večer nás čekala společná ochutnávka mořských potvor… Druhý den ráno po snídani jsme nasedli do džípů a směr Fairy Stream – procházka potůčkem vedoucím údolím mezi písečnými skalami a džunglí až k malému vodopádu... Poté přesun na písečné duny, po nichž jsme se proháněli na čtyřkolkách a cestou zpět jsme to vzali přes rybářskou vesnici, což je zátoka čítající zhruba 458465426 zakotvených lodí…Občerstvení po cestě formou kokosů už bereme tak nějak jako standart a stíháme rychlý oběd v malém bistru u silnice…Po obědě plní sil vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství. Konkrétně na Scham Tower, což je naprostý historický unikát… Osobně jsem tu již po třetí a vždy mne tyto stavby z červených cihel naprosto uhranou…

Večer už jen posezení u místního piva, vyprávění zážitků a plánování další cesty…

Hned dopoledne druhého dne tedy domlouváme přesun do města Can Tho, které leží na deltě Mekongu. Cestu lůžkovým autobusem si krátíme hraním karet a ve večerních hodinách dorážíme do města… Jednou z velkých předností Vietnamských autobusových linek je, že když jim řeknete adresu hotelu, tak Vás k němu zdarma odvezou, ušetříte tím tak poměrně velkou část peněz za taxi z autobusového nádraží… Večer už nás žádná velká akce nečeká, a tak se po ubytování každý ukládáme do svých pokojů. Plán na zítřek? No úplně jasný – navštívit 3 největší pagody ve městě a domluvit si plavbu po řece Mekong včetně proslulých vodních trhů…Přesně jak byl plán, tak jsme činili. Hned po snídani vyrážíme pěšky na průzkum města. Po cestě kupujeme nějaké ovoce a obdivujeme řidičský um všech účastníků dopravy, jelikož kdo nezažil – neuvěří 😊

Pagody většinou v člověku zanechávají mnoho pocitů a soudě dle ohlasů všech členů výpravy tyhle místa stojí za to navštívit… Domluvení plavby lodí během oběda nebyl žádný problém a druhý den v 5 ráno na nás před hotelem čekali motorky, které nás odvezly do přístavu. Nalodění osmičlenné posádky je otázkou chviličky a za tmy vyplouváme vstříc vodním trhům… Zhruba po hodině cesty se začíná rozednívat, sluníčko pomalu stoupá výš a výš a před námi se rozprostírá asi 200 lodí. Na každé z nich lze něco koupit, převážně tedy ovoce, ale dá se tu sehnat i káva, oblečení a nebo štěrk 😊 Mekong a Vietnam? To patří k sobě jako k Čechům pivo a pokud se do Vietnamu někdy vypravíte, rozhodně ho nesmíte vynechat!!!

Celodenní výlet po vodě bere za své, a tak večer už jen na malou chvilku nahlédneme do továrny na výrobu rýže a jde se na kutě…

Cestování a poznávání za posledních pár dní bylo více než dost, a tak je čas také na nějaký ten relax u moře. Na to je ostrov Phu Quoc jako dělaný… Ráno sedáme na autobus a přesouváme se do města Rach Gia, sedáme na loď jménem Super Dong a ještě ten den jsme na ostrově. Ubytování v útulném resortu na pláži se sedmi maličkými bungalovy na severu ostrova je přesně to, co potřebujeme. Žádní turisté, klid, pohoda a z postele do moře zhruba 25 metrů. Co víc si přát? Já myslím, že nic 😊

Čtyři dny na lehátku, bez starostí a spěchu jsou zaslouženou odměnou. Večery strávené u historek a dobře vychlazeného piva jsou zkrátka skvělé…

Po odpočinku se vypravujeme na jižní část ostrova k vyhlášené pláži Sao Beach. Bílý písek, tyrkysové moře a pokud se poohlédnete po okolních pláží, tak i málo turistů. Člověk se chvílema cítí opravdu jako v Karibiku 😊

Kousek od Sao Beach se nachází tzv. kokosové vězení, které doporučujeme navštívit. Svého času se jednalo o nejhorší vězení vůbec. Tygří klece, házení vězňů do horkého oleje a spousta dalších věcí dělali z tohoto místa opravdu peklo na zemi. Když budete šikovní, povede se Vám najít i tajný tunel, který vězni vykopali a utečete podzemní cestou pryč.

 

Čas je neúprosný, a tak pomalinku musíme směřovat zpět. Cestou do hlavního města na ostrově se zastavujeme na Perlí farmě, kde si každý z nás kupuje pravý poklad moře a už se opravdu smiřujeme s tím, že nás čeká poslední den na ostrově. Já, Lucka, Honza a Míša využíváme možnost nahlédnout pod mořskou hladinu s celosvětovou potápěčskou společností PADI. Hejna rybek, korály a malý žralok u želvího ostrova je přesně to, o čem budete vyprávět ještě mnoho let…A pokud si myslíte, že musíte mít alespoň nějaké zkušenosti s potápěním, tak jste na omylu. Vždy Vám všechno důkladně vysvětlí a není se opravdu čeho bát. Pro Honzu s Míšou to byla první zkušenost a zvládli to naprosto skvěle. Dle jejich slov je více než jasné, že na jakékoliv další dovolené bude pro ně potápění jasnou volbou…

 

 Přesun z ostrova není vůbec žádný problém (pokud ovšem máte lístky předem zakoupené), sedáme na loď Super Dong a vyrážíme směr přístavní město Ha Tien. Ubytování přímo v centru je strategicky nejvýhodnější, jelikož se nacházíte přímo vedle hlavního trhu, kde se každý večer sejdou místní lidé. Tam samozřejmě nesmíme chybět a využíváme hlavně čerstvé pokrmy z moře, které přímo před Vámi připravují na grilu…Posezení nám ještě zpříjemňuje dobře vychlazené pivo značky Saigon a plánování posledních dní nám tím pádem jde dobře od ruky 😊 Ráno po snídani domlouváme zapůjčení skútrů a na nich se přesouváme po pobřeží k jeskyni Mo So, která je od Ha Tienu vzdálená nějakých 40 km. No můžeme Vám říci, že v místní dopravě ujet takovou vzdálenost je přinejmenším zajímavé, ale výsledek rozhodně stojí za to…Je fakt, že pro lidi trpící klaustrofobií tento výlet přináší trochu větší rozměr než by možná bylo potřeba, nicméně všichni statečně zvládáme…Jeskyně je opravdu obrovská, přímo v ní je udělaná cesta pomocí dřevěných lávek a pytlů s pískem lemující vodní jezírka…Kolem hejna netopýrů dokreslují to správné tajemno neznáma…No nic, všechno krásné jednou končí a nám nezbývá nic jiného než se vypravit zpět na hotel, zakoupit lístky na noční autobus směřující do hlavního města Saigon a pomalu se připravovat na návrat do své domoviny…Noční přesun byl bezproblémový a v ranních hodinách skutečně přijíždíme do hlavního města. Po snídani stíháme navštívit místní muzeum umění, tržiště a vietnamský Notre Dame 😊 Čas strávený ve Vietnamu je opravdu už u konce a cestou na letiště nám to všechno začíná docházet…Byla to krásná dovolená, plná poznání kulturních památek, zvyklostí a rozmanité gastronomie…Let domů nám rozděluje opět Peking a opět na 14 hodin. Právě přichází naše překvapení, které jsme domlouvali již cestou tam a všichni se vypravujeme na Great Wall – čínskou zeď…Vybíráme 100km vzdálené místo s názvem Badaling, do kterého se lze dostat místní dopravou…Krásné hory, po kterých se lemuje tato gigantická stavba, nám doslova vyráží dech a lze konstatovat, že je to ta správná třešnička na dortu celé výpravy!!!

 

Druhá expedice v roce 2017 dopadla na výbornou, nikomu se nic nestalo, sešla se super parta lidí a každý si odváží nezapomenutelné zážitky a zážitky? To je to, co Vám už nikdo nikdy nevezme… Svět je otevřená kniha a ten kdo necestoval z ní přečetl pouze jednu stránku.

 

 

Další články v kategorii...



Co jsou Punkové cesty?
Punková cesta   Opravdové cestování s batohem plné dobrodružství a neznáma... žádný plán, žádné rezervace, žádná jistota...   Tato expedice je určena především pro odvážn&eacut...celý článek


Expedice Vietnam
Zima je už opravdu otravná a dlouhá. V tuto chvíli vždy přichází můj nejoblíbenější čas v roce, jelikož to posledních pár let znamená jediné…Expedice do exotiky… Není na světě moc věcí, které...celý článek


Rybareni Ebro
Vždy jsem snil o rybaření na zahraničních vodách, o kterých jsem dlouhá léta četl v nejrůznějších časopisech. Italská řeka Pád, ale i země jako Norsko, Švédsko, Španělsko.....Všechny tyto destinace maj&iacut...celý článek


Výprava do Keni
Vše začalo na podzim loňského roku. Samozřejmě jak jinak než u piva J Naši kamarádi tomáš a vláďa také rádi cestují. Tomáš dokonce 4 roky žil v Austrálii a na Novém Zélandu, nicméně do Africký...celý článek